... život je krátký - a proto žiju na plné obrátky !

Srpen 2007

Current status : 1 guy left

31. srpna 2007 v 3:48 | Kazma |  Novinky
Dnes nastal den, kdy nás opustil první člen naší válečné výpravy. Stal se jím George, který se předčasně rozhodl vráti zpět do rodného bydliště a nechat nás zbylé účastníky zájezdu samotné napospas denverským prostitutkám. Sám Jirka prohlásil, že hlavním důvodem jeho odjezdu jsou se začátkem školního roku spojené trable v našem institutu, ale v podstatě nikdo přesně neví, proč se nás rozhodl opustit. Ať tak či onak, je to jen jeho volba a nikdo mu do toho nemá právo mluvit. Já stejně moc dobře vím, že odjel kvůli tomu, že nám došel toaletní papír.
Nic naplat ... s tím se bohužel nedá nic dělat. I tohle patří k nástrahám cestování. Každopádně je to velká ztráta a bude tady zase o jednoho člověka míň veselo.
Pro Jiříka :
Jirko, Jiříčku ... Co říct ? Já myslím, že i přes všechny ty těžké chvíle které jsme tu zažili, ať už to byly nástrahy, které nám připravil osud nebo malichernosti, které jsme si připravili sami, tady převažovaly chvíle světlé a pozitivní. Věřím, že i ty sis to užil a vím, že na tyhle prázdniny budeš ještě dlouho vzpomínat. Byl jsi tady z nás největší pohodář a i když to tu vážně není jednoduchý, tak ty jsi všechny ty ponorky, motorky a kolonky zvládal bezpochyby nejlíp. Vždycky jsem byl rád, když jsem se vracel večer ztrhaný z práce a první koho jsem uviděl jsi byl ty a probrali jsme u pivka a cigaretky jakej měl kdo den. Bude mi to chybět Jirko a budeš tady chybět ty.
Přeju ti ať v pohodě zmákneš cestu přes ten velkej, modrej flek, neber si od letušek žádnou tequilu, dávej na sebe pozor a zvládni tu dekompresi až budeš doma. Taky na nás vobčas mysli, kukni sem jaxe tu máme a napiš nám jak to na tý druhý půlce vypadá ...
Bylo mi ctí být tu s tebou ... opatruj se. Tohle je pro tebe ...
P.S. :
1) sice je hezký, že jsi umyl kuchyňskou linku, než jsi vypadnul, ale co ten sporák kurwa ?
2)
napiš, která polička v lednici byla tvoje - ať to tam zbytečně nehnije .. hami..ňami
3) beru si tvůj krásný, porcelánový talířek
4) POŠLI Startky !!!
.... ReSpEcT !

Rocky Mountain Balloon Festival 2007

26. srpna 2007 v 21:33 | Kazma |  FotoAlbum
Hola hou sladký domove,
tento týden nám náš nevyšší boss a majitel společnosti Johnson UNITED, samotný pan Jim Johnson oznámil, že bude natáčet interview do televize v rámci Hot Air Baloon Festivalu, která jeho společnost sponzoruje a potřebuje tam 4 lidi, kteří by se tam o to postarali a s celým tím cirkusem mu pomohli. Jelikož my 4 bydlíme pohromadě vybral si právě nás, aby ráno nemusel objíždět celý Denver a sbírat do auta lidi po jednom. Řekl nám jen, ať jsme ve 4 ráno připraveni, že nás vyzvedne u nás doma a ať se hezky oblečeme protože budeme v televizi. Nikdo z nás netušil wo co půjde a tak jsme den před tím ulehali do postele plní očekávání. Ráno začalo přesně podle plánu. Ve 4.00am nás pan Johnson vyzvednul a zavezl nás na místo všeho dění. S pomalým rozedníváním se začal sjíždět i televizní štáb a horkovzdušné balóny. Naše práce spočívala v celkové přípravě a průběho té show, takže jsme chystali balóny, nafukovali je a obstarávali všechno co je při letu horkovzdušným balónem třeba. Celej tenhle televizní spot natáčel, místní News 2 channel v čele s moderátorskou hvězdou Chrisem Parentem a celé to běželo ve třech vysílacích časech LIVE v hlavním ranním vysílání. Měli jsme to štěstí, že mezi jednotlivými live výstupy bylo dost času, takže jsme si sami zalétali balónem a taky jsme se seznámili s Chrisem a naučili ho pár českejch slovíček, který pak použil ve svém vysílání. Je to šílenec - typickej, éémerickej, akční, crazy moderátor. Díky tomuto seznámení jsme se dostali do live vysílání i my a měli jsme tam dokonce i krátké interview (... kdyby jste to viděli :))
Jednoduše další z naši netradičních a úžasných dnů tady v JůEsEnEj - naučili jsme se nafouknout horkovzdušnej balón, zalítali jsme si a staly se z nás éémerické celebrity. Autogramy na zadky a ňadra budu rozdávat na Ruzyni ;)
Hodně povedený FOTOREPORT z akce checkujte hýýýr >> Clik Clack <<
Jinak se mějte lidi, užívejte posledních týdnů prázdnin, pomalinku chystejte slabikáře, začněte plnit penály a strouhejte tužky ...
... lidi kvetou a zase vadnou, pro svoji chvilku slavnou .. lidi nemaj cestu snadnou ... lidi nemůžou lítat, protože se bojej, že spadnou ... FLY OR DIE ;)

R.I.P. 318-709-231 ... aneb mám nové ICQ

20. srpna 2007 v 1:55 | Kazma |  Novinky
Určitě si spousta z vás všimlo, že moje ICQ květinka nesvítila na vašich komunikačních klientech už pěkně dlouhou dobu. Je to tím, že nějakýmu frajerovi se podařilo dostat na můj účet a jednoduše mi típnul password a aby to dotáhl dokonce, tak nezapoměl smazat i kontaktní email, čímž docílil toho, že už se svého účtu zpět nikdy nedovolám. Poslední dobou je tahle praktika konkrétně u protokolu ICQ docela oblíbená a slýchával jsem často od známých, že se jim tohle stalo. Dnes došlo i na mě.
Zkoušel jsem dělat co se dalo, psát na tech. podporu ICQ, na fóra typu "stolen UIN", ale nemá to cenu. Pochopil jsem, že lidí se stejným problémem je milión a společnost ICQ.com rozhodně nemá čas zabývat se nějakým Vasilejem Hroznovičem ze Sibiře, který se nemůže přihlásit na svý ICQ. Osobně se jim ani nedivím a nezlobím se na ně. Je to přece zdarma, nic jsem za to nezaplatil, nemám právo se vztekat. Tím pádem vzdávám tento boj a mažu své staré ICQ z online světa. Není to nic příjemnýho, protože jsem tam měl víc kontaktů než kdokoliv jiný a byly to i kontakty na lidi, na které byl tohle můj jedniný kontakt a pravděbodobně tím pro mě skončili, ale nevidím jiné řešení. Takže všechno zpět a všecho hezky od znovu ...
Budiž tohle výzva pro vás všechny, kteří měli mé staré UIN (318-709-231) aby si ho v klídku smáznuli a přidali si do svých contactů moje nové ICQ number :

402-264-575


Další věc o kterou bych chtěl všechny poprosit je ta, aby každý kdo si mě přidá poslal message s jeho jménem a příjmením. Sorry lidi, ale je vás tolik, že všechny ty šílený nicky si nemůžu pamatovat. Zásadně si to vždy přepisuju podle jména a příjmení i u lidí, kteří jsou mi nejblíž, protože za pár let je v tom slušnej bugr.
Díky všem ...

1. oficiální soutěž, aneb plácni si svého Jardu

13. srpna 2007 v 3:12 | Kazma |  Soutěže
Haló, halóoooo - všem se na vědomost dává ... Rozhodl jsem se uspořádat první oficiální soutěž tohoto blogu. Říkáte si : "Co to zase bude za lokotinu ?" ... máte recht ! ...čtěte dál.

Tááákže, wo co půjde ? >> TOHLETO << video vydá za víc než 1000 slov. Už jste pochopili ? ... Přesně tak, půjde o ne příliš známou společenskou hru zvanou "Plácaná".
Co musíte udělat ? Najděte si svého "Jardu" a zahrejte si s ním tuto krásnou hru. Zkrátí vám to volnou chvíli a navíc je to prča. Hrát se to dá všude - na oslavě, v hospě, na kalbě, nebo jen tak někde kdekoliv, kde se naskytne možnost. Veškeré provedení, povedení, nepovedení a u umělecké zhotovení nechávám absolutně a svobodně na vaší fantazii. Pokud zrovna u sebe nemáte vařečku, použijte vše co je dostupné. Povoleny jsou nože, dýky, palice, tupé i ostré předměty, kladiva, římsy, prostě cokoliv co vás napadne. No a Jarda ? Ten se vždycky nějakej najde. Všechno nakločte na video a posílejte směrem ke mě. Buďto to hoďte přímo na YouTube, nebo jakýkoliv jiný videonahrávač" a pošlete mi link, s vaším jménem či přezdívkou a kontaktem na vás (což je ta nejlepší varianta). Pokud jste líní uploadovat, posílejte videa přímo mě na mail. (k.bartosek@seznam.cz). Vaše úlovky můžete posílat v jakýmkoliv formátu, formě, normě, platformě a uniformě... já už si s tím nějak poradím.
Gdy začít ? : soutěž pro vás začíná ve chvíli kdy si tohle čtete
Gdy skončit ? : uzávěrka soutěže je stanovena na 1.října. Po tomto termínů zasedne velká porota (vy) a budete mít možnost hlasovat pro nejlepšího Jardu.
Co za to ? : Vítěz celé soutěže vyhraje čokoládu (takovou tu malou, modrou s Tomem a Jerrym) s přiloženou erotickou fotografíí hvězdy tohoto blogu s věnováním a vlastnoručním podpisem.

Z inspiraci k této soutěži bych rád poděkoval mému příteli Jurovi Kopalovi, jehož příspěvek jsem si dovolil zařadit mezi soutěžní a má tedy startovní číslo 1.
Soutěžní příspěvek č. 1
pozn.redakce : Budiž to snaha o vyvzpouzení něčeho nového, co tu ještě nebylo, co by vás i mě pobavilo a budiž to taky snaha o zapojení do hry i vás čtenářů. Věřím a doufám, že to vemete, uděláte si z toho čurinu a zapojíte se do rozvoje a chodu blogu, který máte rádi. V dnešní době, kdy má snad už doma každý nějaké to záznamové zařízení by to neměl bejt problém a situace, ta se najde přece vždycky ... vím, že jste howada, tak jen do toho ! Pokud pár příspěvků přijde bude to bomba a slibuji, že ne poslední tohoto druhu. Pokud se na to vyserete, já na vás taky a už tu nikdy nic podobnýho neuvidíte. Zkusím to s váma ... that's it ! ... Já už si tu hraju dlouho, pojďte si hrát se mnou ;) Je to pro vás ...

Dnes jsem strávil den s blízkým přítelem Paris Hilton a Donalda Trumpa

10. srpna 2007 v 6:01 | Kazma |  Novinky
Ahoj Česko !
Dnešní den mě skvěle inspiroval k tomu, abych napsal něco o naší nynější práci. Jak už jsem vám říkal, makáme jako stěhováci ve společnosti Johnson UNITED. Naši práci bych mohl rozdělit na dvě části, které se každý den opakují. Buďto makáme ve warehousu, což je sklad kde se dočasně skladují veškeré věci zákazníků, které pak letí třeba na druhý konec světa. Ve warehousu děláme všechno co je potřeba. Nakládáme walty (obrovské dřevěné krabice pro přepravu nákladu), nebo vykládáme a nakládáme trucky, jezdíme vyvážet bordel, uklízíme, balíme věci apod. Prostě vše co je zrovna ten den třeba. Dny ve warehousu jsou většinou stereotypárna a v podstatě to nikoho nebaví a nikdo to vesměs nechce dělat (ještě, že to v poslední době moc často neděláme). Druhá a ta zajímavá část naší práce spočívá v ježdění truckem po Coloradu a stěhovaní lidí z místa F na místo Z. Ráno jdete na dispeč, nafasujete svoji crew, svýho drivera, truck a jdete na to. Tahle práce je sice podstatně fyzicky náročnější, ale je naprosto skvělá a pro nás neameričany je to asi ten nejlepší job, který si můžete představit. Každý den jezdíte na různá místa a poznáváte nové okolí, každý den nahlížíte do domácnosti američanů, poznáváte nové lidi, poznáváte jejich styl života, nahlížíte jim do ledniček a víte jakým druhem toaletního papíru si vytírají zadek. Každý den je jiný a nikdy nevíte do čeho jdete. Někdy stěhujeme vobyčený lidi, ale někdy stěhujeme vážně neobyčejný a bohatý lidi. Už jsem stěhoval např. vydavatele místních nejčtenějších novin Denver Post, hokejistu, bussiness many a další a další typy lidí. Viděl jsem desítky nejrůznějších sídel a baráků, ze kterých zůstává rozum stát. Myslel jsem si, že mě už v USA nemůže v práci nic překvapit, ale to co jsem viděl dnes, tak to jsem ještě doteď nepobral.
Dnes jsem stěhoval burzovního makléře z WallStreet z New Yorku a strávil jsem s jeho manželkou, dcerou a celým jeho personálem celý jeden šílený den.
Hned jak jsme přijeli k jeho sídlu, věděl jsem, že tohle není obyčejný člověk. Jakmile jsme zazvonili, otevřeli se vrata jak do Pražskýho Hradu a uvítal nás majordomus, spadla mi brada až na zem a já věděl, že tohle není ani neobyčejný člověk. V době kdy šly ceny akcií počítačových společností nahoru si tento pán vydělával 200 miliónů amerických dolarů denně. Před časem se přistěhoval z New Yorku kde má jeden barák, a my jsme ho stěhovali z jeho dalšího baráku v Denveru do jeho dalšího baráku v Californii. Nikdo z vás si ani ve snu nedokáže představit co to byl za dům a hlavně co bylo vevnitř. Asi nemá cenu to tady popisovat, protože to v podstatě ani sám nedokážu, nicméně vám můžu říct, že jen ty věci co tam měl (když nepočítám to šílené sídlo) musely stát tolik, že Krejčíř by si od něj koupil max 3 čínské vázičky a řekl by : "Sorry brácho, už nemám ani floka. Nepřihodil bys mi k tomu ještě toho diamantovýho slona v koupelně gratis ?".
Možná vobčas sledujete na MTV ten pořad, kde televizní štáb nahlíží do domácností Hollywoodských celebrit. Můžu vám říct, že ho vobčas taky zkouknu, ale todle sem nežral ani v bedně. Ten pán měl 8 luxusních sportovních aut. Ani jeden kousek nebyl starší než ročník /07. Sám ale říkal, že jsou mu naprd, páč jezdí jen Aston Martinem (mimochodem ten samý vůz co hrál v poslední Bondovce Casino Royale), kterého má nejradši. Další věc ze které jsem se vyvracel při rozhovoru s ním byla, když jsem se dozvěděl, že je to blízký přítel různých Hollywoodských stars a že se pohybuje v tomto showbusienssu jako ryba ve vodě. Dle lidí co mi jmenoval s kým chodí na pivko, je zná snad všechny. Například jeho mladá dceruška (23) chodívá pravidelně kalit na mejdany s Paris Hilton. O jeho dům se stará 6 služebníků, kterými se to všude hemžilo a když si rodinka luskla, služebníčci hezky panáčkovali, no prostě šílenost.
Po naložení potřebných věcí z jeho domu, jsme se ještě vydali do centra města, na tu nejhlavnější ulici v Downtownu (16th Street, něco jako Václavák), kde ještě potřeboval naložit pár věcí z jedné z těch výškových budov. Hádejte komu ta budova patřila ?
Po dokončení naší práce dal mě a mému parťákovi každému (v přepočtu na české groundy) 3000 Kč dýžko. Chápete to ? Dýžko ! Jen tak to vytáhl z ponožky, jako by mu zbyly drobný z nákupu. Mě platí za práci má společnost a on mi dal za vynesení pár krabic ze sklepa čtvrtinu českého, průměrného, měsíčního platu a ještě mi s úsměvem poděkoval.
Když jezdíme stěhovat, váha nákladu bejvá něco kolem 20.000 pounds (což je zhruba velkej plnej truck, "chcete-li kamion" naloženej od předu až dozadu a děláte to od světlého rána až do tmavé noci). Dýžko dostáváme (když ho dostáváme) tak v průměru 20 babek, když se zadaří tak i 50, ale to už jste král. Jen pro představu, tohle bylo 2.500 pounds ...
Po obdržení týdle waty a odchodu toho mocného pána jsme se na sebe s mým parťákem jen šibalsky usmáli, plácli jsme si a já mu s pořád nepochopeným a vyděšeným vyrázem ve tváři sdělil, že tomu stále nemůžu věřit. On se na mě jen usmál, chytl mě za rameno, podíval se do nebe a povídá : "Welcome to America !" ;)
pozn.redakce: ... btw , jestli někdo víte, kolik si v ČR vydělá průměrnej barman na dýžkách za den tvrdé práce, lupněte mi to do komentářů, ať můžu svůj usměv od ucha k uchu, který právě mám rozšířit ještě k nosu ;) ENJOY !
Ještě přidám takvou málou úvahu o krásném americkém zvyku, kterému si říká - spropitné. Budiž to velké "kopnutí do zadku" a velké "dobré ráno" směrem ze západu na východ, do naší mále, krásné zemičky v srdci Evropy, která se má pořád co učit.
V Americe je zvykem a je dáno i ústavou Spojených států dávat spropitné. Předepsané dýžko by mělo být minimálně 10% z ceny. Ať už sedíte v restauraci, kalíte na baru, trajdáte taxíkem, nebo využívate jakýchkoliv jiných lidských služeb, měli by jste dát dýžko. Zjistil jsem, že tento zvyk má jednu krásnou vlastnost a to tu, že i když by to nikdo na první pohled neřekl, dělá to lidi šťastnějšími a spokojenějšími. Mohlo by se zdát, že je to jen jednosečná zbraň, která dělá šťastnou a spokojenou jen tu jednu stranu, která dýžko zrovna obdrží, ale opak je pravdou. Když tu po někom něco chcete, každý se k vám chová slušně, seriózně a udělá pro vás cokoliv. Ještě jsem se tu snad v prací nesetkal s nějakým nasraným, arogantním nebo povýšeným chováním ze strany zákazníků. Všude kam přijedeme se k nám chovají slušně, zajedou nám pro jídlo, pro pití, pro cigarety, pro něco na zub a ještě nám dají (na české poměry) nemalé spropitné. Jednoduše je o nás většinou krásně postaráno a tohle všechno dělají s úctou a usměvem ve tváři - chtějí totiž aby jste pro ně odvedl dobrou a kvalitní práci. Vy jim to oplácíte stejnou mincí a děláte přesně to samé pro ně - chcete totiž aby byli spokojení a vy jste dostali své dýžko.
Jedna strana se chová k té druhé bezvadně a udělá pro ni cokoliv za svým účelem a ta druhá jí to stejnou mincí opláci zase za tím svým. Dvě různé strany, dva různé cíle, ale cesta k nim je stejná - serióznost. Tohle se mi na americkém pracovním systému líbí a ani radši nebudu srovnávat jak je to u nás, když se musíte dívat na ty kyselý xichty natěračů co vám přišli vymalovat barák a jsou nasraní za to, že musí lízt po žebříku, páč vy máte strop vysoko a chcete ho na růžovo jako všechny ostatní stěny. Tady by vám dali vybrat z tisíce odstínů růžové a pokud by se vám nelíbila, 100x by ji přemalovali k vaší spokojenosti a vylezli by po tom žebříku až do nebe. Vy by jste byli spokojení, že odveldi dobrou práci, dali jim s radostí dýžko a oni by spokojeně a s úsměvem odcházeli domů a hřál by je dobrý pocit v peněžence. Dýžka nejsou jen o penězích. Jde o daleko vyšší principy. Je to o vzájemné lidské úctě, respektu a oboustrané spokojenosti z dobře vykonané práce. Motivace dělá z člověka lepšího člověka.
.... už zase moc kecám co ? ... no já vím. Kdo to dočetl až sem tomu přeju krásný veřer, hezké poledne a dobré ráno. Já už končím a fičím do hajan, ráno musím jít do práce, usmívat se na amíky, lízat jim zadek a s úsměvem vydělávat zelený papírky ;)
Mějte se lidi ... adiooooooz

Jak blogovat a přežít

5. srpna 2007 v 9:32 | Kazma |  K zamyšlení
Do doby než jsem se rozhodl stát se "bloggerem", neznal jsem ve svém okolí a okruhu přátel ani jeden blog. Nyní je tomu podstatně jinak. Od té doby co můj blog nějakou chvíli funguje, rotrhl se s blogy mých přátel, nepřátel, známých i kamarádů doslova pytel. Pro mnohé z nich jsem byl možná inspirací já, pro některé možná něco jiného. Jsem tomu docela rád a fandím každému takovému čerstvému blogu. Jsem člověk, kterej si na tom docela ulítává a jedna z prvních věcí, kterou udělám když přijdu na net je, že si proletím blogy svých přátel a kouknu kde má kdo co novýho. V podstatě mě nebaví číst blogy cizích lidí i když vobčas se najde nějaká světlá vyjímka, kterou si dávám přestože autora osobně neznám, ale nejvíc mě zajímají příběhy mých přátel a známých. Počet těchto blogů, které vznikly poté co já začal blogovat a které jsem měl možnost sledovat by se dal počítat na desítky. Problém je ale v tom, že málo který vydrží a většina jich po pár laciných článcích umírá a odchází v do věčných lovišť v zapomění. Takovýchto případů je strašná spousta a je velká škoda, že to lidé vzdají hned na začátku. Jsou tací, kteří na to prostě nejsou. Založí blog, napíšou pár řádek a pak zjistí, že je to vlastně vůbec netankuje a že to není nic pro ně. V takovém případě jo, zrušte ho - jeden padne a tisíce dalších povstanou. Ale jsou taky lidé, a těch je většina, kteří to vzdávají z jiných důvodů.
Blogování by se mohlo zdát jako velmi primitivní a jednoduchá věc a v konečném důsledku to i absolutně jednoduchá věc je. Ale jako všechno na světě, tak i blogování má svá jasně danná a vyhrzená pravidla, kterými je potřeba se řídit, pokud chcete v tomlhe světě uspět. V tomto článku se budu snažit popsat pár nejdůležitějších věcí o kterých si myslím, že jsou nezbytné proto aby jste se svým blogem dosáhli svých cílů a neskončili jako ostatní. Nechci si tady hrát na nějakého guru, nebo tak něco. Jsem jen malá spermie v tomdle velkým pytlíku a jsem si toho plně vědom. Jsou to jen mé názory, poznatky a postřehy za tu krátkou dobu co se na téhle scéně pohybuju. Můžete to brát jako žvásty a mávnout nad tím rukou a nebo to můžete příjmout jako malou radu a takové malé know-how zadarmo od člověka, který to ne vždy získal zadarmo. Naložte si s tím zkrátka jak chcete. Nechám to na vás. Efekt čislo dvě, který by to mělo mít je taky ten, že po přečtení tohoto článku to mnohým lidem odpoví na spoustu otázek co se tyče mě, mého blogu a hlavně stylu psaní mého blogu. Možná si pak pár lidí uvědomí, proč jsem támhle napsal tamto, támdleto zase takto a přestanou mít hloupé řeči. Já vím přesně co dělám ...
Pravidlo č.1 : Pište si co chcete !
Ano, přesně tak. V první řadě je třeba si uvědomit, že Vy a jedině Vy jste pánem, králem a bohem svého blogu. Nenechte si od nikoho diktovat co budete psát a jak to budete psát. Pište si jednoduše co vy sami uznáte za vhodné. Jakmile uděláte ústupek jednou, budete je dělat už pořád a v tom
případě ztrácí váš blog to hlavní proč tam vaši čtenáři chodí. Ztrácí vaši originalitu, vaši bezprostřednost, váš názor a vaši osobnost. Pište si svobodně a bez ohledu na názor ostatních. Tohle je jen váš mediální prostor a jestli neexistuje svoboda vlastního projevu tady, tak pak už asi nikde. Máte náladu poslat všechny do hajzlu ? Jen to tam napište. Máte chuť na svém blogu zveřejnit fotky vaší přítelkyně masturbující na balkóně hotelového pokoje, pořízené natajno špionážním fotoaparátem na dovolené v Uzbekistánu ? Šup tam s nima. Chcete udělat reklamu svému projektu ? Jen do toho. A komu se to nelíbí ... znáte jak je to dál. Je to váš blog, PIŠTE SI CO CHCETE !
Pravidlo č. 2 : Pište si kdy chcete !
Jak říká král českého internetu, Ivo Lukačovič : "Vaši čtenáři nejsou předplatitelé novin, kteří si každý den platí 10,- Kč za ranní vydání. A běda, když jej nedostanou k snídani. Vaši čtenáři čtou váš blog, tj. váš deníček a čtou jej kvůli vám. Není nic upřímnějšího a více lidského než nic nenapsat, když jednoduše nemáte čas, nebo jste na dovolené. Není nic upřímnějšího a více lidského než nic nenapsat, když prostě nevíte co napsat. Vaši čtenáři budou daleko raději, když na vašem blogu najdou méně zajímavých příspěvků, než více těch průměrných. Pokud se budete snažit za každou cenu vyplodit jeden příspěvek za den, ať už máte co říci, či nikoliv, a vyprodukujete hromadu průměrné balastu, znepříjemňujete život sobě i svým čtenářům."
Nicméně je třeba mít stále na paměti, že pokud chcete aby byl váš blog čtený, je potřeba psát. Když týden nic nenapíšete, nic se neděje. Když dva týdny nic nenapíšete, lidé se začnou ptát co se děje. Když ani třetí týden nic nenapíšete, polovina už se jich nevrátí. Nic ale nesmí jít nuceně a silou, tohle vás musí jednoduše bavit.
Pravidlo č. 3 : Pište si jak chcete !
Ano, přesně tak. Nebojte se být akční, klidně přehánějte, klidně kecejte. Někde přidejte, někde zase uberte. Musíte psát pestře, akčně, zábavně, a nadšeně. Nikde není napsané, že všechno co napíšete musí být ťip ťop do puntíku právě tak jak jste napsali. Udělejte z toho show, ne "Tak jde čas". Ať si o vašem stylu psaní myslí kdo chce co chce, zůstaňte svůj. Vy přece víte proč to děláte právě tak, jak to děláte. Pište si jak chcete ! Nejdůležitější je aby měl čtenář po přečtení vašeho článku pocit. Jaký ? Na tom už nesejde. Ať už bude nasraný nebo šťastný, pobavený nebo zklamaný, rozesmátý nebo ubrečený, nadšený nebo pohoršený, na tom už jednoduše nesejde. Jediné a důležité je, aby nějaký měl. Nepište šedě a nudně. To dneska nikoho nezajímá ... lidé chtějí vidět právě to co sami nemají. Tak jim to ukažte ...
Pravidlo č. 4 : Návštěvnost, návštěvnost a zase ta návštěvnost aneb jen si to přiznejte
Tak co ? Píšete si to pro sebe a máte 20 návštěv denně ? Nebo s tím chcete prorazit ? Pro sebe si to pište doma do deníčku a mějte to v šuplíku...
Nejdříve je nutno vyvrátit oblíbenou a často prezentovanou myšlenku, že "na návštěvnosti mi nesejde". Tuto úžasnou myšlenku můžeme slyšet z úst těch, kteří mají právě těch 20 návštěv denně, ale přitom neustále komentují a linkují na jiných webech, aby si jich někdo všimnul. Psát bez čtenářů je jako hrát divadlo bez publika. Dá se to, ale nikoho to nebaví. Hrát divadlo je show a slyšet divácký potlesk je následná odměna. Pro spisovatele a novináře je zase odměnou mít čtenáře, a to nejlépe stálé.
Položím tuto otázku ještě jinak - pokud vám na návštěvnosti skutečně nesejde, proč se registrujete na Toplist.cz ... he?
Nestyďte se si přiznat, že chcete aby se vaše články dostaly k co nejvíce lidem. O tom to přece je. Chcete být přece nejlepší, nebo ne ? Je to lidský pud, který naše lidstvo provází od nepaměti. Sprinteři chtějí být nejrychlejší, holky chtěj bejt nejkrásnější, vědci zase nejchytřejší, politici nejmocnější, kulturisti nejsilnější a webové stránky nejčtenější. Udělejte proto tedy cokoliv, aby jste dosáhli svého cíle. Nemyslím tím spamovat svůj link všude kde přijdete. I když málé "promotion" ve správnou chvíli na správném místě je vždycky plus. Nezapoměňte, že na této scéně je třeba si ReSpEcT vybudovat jinak. Je to běh na dlouhou trať a netrvá to měsíce, trvá to roky. Vyšlapte si vlastní cestu, udělejte si své publikum. Jedině tihle čtenáři se k vám totiž budou stále a věrně vracet ... a o ty nám přece jde.
Pravidlo č.5 : Life is a big game so you gotta play it like a big man
Možná to může znít lehce nadnešeně, pro někoho možná i namyšleně, ale je to tak. Blog je odrazem vašeho reálného života s tou výhodou, že tady si ho můžete lehce doladit. Pořád ale platí, že z vody se vařit nedá a k tomu aby váš blog byl čtený a úspěšný, musíte být "čtený" a úspěšný i v reálném životě. Nikdo nebude číst blog o pletení a háčkování té brýlaté holky sedící v zadní lavici jejíž jméno si ani po třech letech společného denního studia téměř nikdo nepamatuje. Profláknutost a popularita vašeho blogu jde ruku v ruce s tou vaší ... Jak jsem již řekl, je to přesný odraz vašeho života. Dělat to může každý, být úspěšný jen někdo ...
Pravidlo č.6 Intelektuální přestřelky lze jenom prohrát
Komentáře a diskuze jsou další důležitou částí blogu. Každý blogger je rád, když zveřejní svůj článek a kouká jak mu tam naskakují komentáře, jak lidé diskutují a reagují na to co napsal. Je to pro autora krásný pocit zpětné odezvy, který je mu důkazem o tom, že tam někdo na druhé straně si to vážně někdo přečetl, zajímá ho to a má k tomu co říct. Nicméně internet je plný lidí a a když je plný lidí, znamená to, že je plný i idiotů, kterým se váš článek či blog líbit nebude a budou se vás snažit za každou cenu dostat svými stupidnímí, urážejícími a ponižujícími příspěvky. Nebavím se tady teď o konstruktivní kritice, ta je správná, patří k tomu a kdo ji nerespektuje, tak je hlupák. Mám na mysli ubohé výblevy, některých zakomplexovaných jedinců. Jestli vás žerou, smažte je! Je to váš blog a vy rozhodujete jak bude vypadat. Můžete smazat jakýkoliv diskusní příspěvěk z jakéhokoliv důvodu, který se vám namane. Nikomu nic nemusíte vysvětlovat. Je to váš blog a jen vy rozhodujete jak bude vypadat a to včetně diskusí. Nicméně se radši snažte brát vše s rezervou a nenechte se rozhodit. Jednou jste se rozhodli psát pro veřejnost a jít s kůží na trh a to s sebou vždycky nese riziko zvýšeného střetu s idioty. Lidí je jako sraček a co člověk to názor. Nemá cenu nikomu vysvětlovat proč jste tady napsal tohle, táhmle napsal tamto a támdleto napsal takhle a nebo se támhle vyfotil takhle. A přetahovat se s někým o to kdo je chytřejší, kdo dál doplivne a nebo kdo koho přečůrá - zbytečné. Vaši čtenáři chodí na váš blog kvůli tomu co píšete vy, ne kvůli tomu co napíše nějaký idiot do komentářů. Takové nulky je třeba míti v zádech a brát to s vysokým nadhledem. Vy tady velíte, vy jste šéf, vy tady máte hlavní roli. Nějakej blbej komparz vás přece nemůže rozhodit. V těchto intelektuálních bitvách nelze vyhrát. Každý kdo se jich zúčastní jen ukazuje ostatním svojí malichernost. Absolutní vítězové těchto bitev jsou ti, kdo tyto války vůbec nesledují. To avoid critism , do nothing, say nothing, be nothing

Na závěr tohoto díla zkázy, bych jen rád podotknul, že jak všichni víme, tak pravdila jsou tu od toho, aby se porušovali, tudíž to nemusí jít všechno přesně tak jak jsem napsal ... to víte, že to jde i jinak, ale já se to snažím dělat takhle a možná proto je dnes tento blog tam kde jde ...
Toť dálší díl seriálu mých hodnotných rad do života. První dva se jmenovaly "Jak sbalit holku alá Kazmova supertechnika" a druhý "Jak úspěšně odmaturovat, aneb mé know how"
Mějte se krásně, skládejte básně, užívejte sluníčka, opalujte bílý zadky a bacha na fčely, maj žihadla ...

BASEBALL : Colorado Rockies VS New York Yankees

1. srpna 2007 v 22:42 | Kazma |  Akce
Wazzup Czech Republic. V poslední době jsem jaxi pracovně vytížen a jelikož makám vod rána do noci, taxe omlouvám, že info ze států k vám doráží lehce řídčeji než je zvykem. Dneska už jsem toho měl plný kecky, dal jsem si voraz a vzal si dayoff, abych se alespoň stihl najíst a dodělat pár věcí co jsem potřeboval pořešit, takže jsem si samozřejmě našel chvilku i na vás a nahazuji další update. Tentokrát to bude sportovní rubrika, páč jsme si jako správní američani nemohli nechat ujít jeden z nejočekávanějších zápasů americké baseballové ligi.
Když jsem ještě pracoval na staďáku, měli jsme možnost sledovat téměř každý zápas ligy a měli jsme je možnost sledovat i z míst, kde se normální diváci nedostanou a nebo dostanou, ale taky si za to hezky V.I.P. připlatí. Jediná nevýhoda toho byla ta, že to nebylo jaxi úplně legální a tím pádem to s sebou neslo různá omezení. Rozhodli jsme se tedy zajít na zápas legální cestou a podívat se hezky na baseball i z druhé strany (už ne jako zaměstnanci, ale jako diváci) a vychutnat si tak všechno, co tenhle druh zábavy nabízí do plných. No a kdy jindy zajít na baseball, než na ten nejnadupanější.
Když se v Americe řekne baseball, znamená to kotel lidí, kotel arašídů, kotel hotdogů, kotel piva, zábavy a pořádně hlučná atmosféra. Když se v americe řekne baseball a New York Yankees, znamená to to samé, jen si to vynásobte 3x. Nejslavnější baseballový team světa - Yankees přijeli do Denveru, aby se ve třech zápasech utkali s místními Colorado Rockies. Baseball jsem nikdy před trípkem do USA moc nesledoval, ale můžu říct, že je to docela zajímavá a chytlavá hra, o to víc když ji můžete sledovat na vlastní oči a být součástí toho všeho dění. Můžete tu vidět veškeré typy lidí, od zatvrzelých fanoušků oděných do nejrůznějších clubových rób, až po rodinky s dětma, kteří si jen tak o víkendu vyrazili na baseball. Víc než hra samotná mě ale dostala ta atmosféra, která se kolem toho točí a která je prostě šílená. Lidi tu kříčí, nadávají, smějou se, baví, tancují a šaškují. Američani tudle hru vážně žerou a na zápasech je to vidět. Nejde jen o hru samotnou, ale celá ta show co se kolem toho točí je prostě crazy. Řeknu vám ... vidět, slyšet a být součástí skandujícího padesátitisícového davu lidí je vážně zážitek, kterej vás sežere ať chcete nebo ne, stejně tak jako vidět a slyšet 50 000 lidí řvát "Booooooooooooooooooo", když se jim nezalíbí verdikt rozhodčího, to je vážně síla ... to se otřásá celej stadion v základech. Těžko to popsat, je to věc kterou je potřeba zažít na vlastní kůži aby jste to pocítili. Neuvidíte to ani v televizi ani v novinách a ani na fotkách a videích, které vám tady ukážu. Tydle věci maj svý kouzlo a svůj náboj, alespoň teda pro mě. Závěrem můžu říct, že to byl další z nezapomenutelných zážitků, které doma asi v příštích 100 letech nezažiju. Odcházel jsem ze zápasu nadšený a ohromený americkým stylem života a zábavy.
pozn.redakce : Nemůžu si zde ještě jako bývalí zaměstnanec stadionu Coors Field odpustit poznámku, že byl také nesmírně povznášející pocit ty arašídy, flašky od piva a veškerý další bordel na místo sbírání a uklízení házet zvesela pod sebe. O to víc když jsem věděl, kdo to po mě bude večer uklízet ;)
FOTOREPORT z akce najdete >>> HÝÝÝR <<<
A pár pohyblivých, nicneříkajících obrázků hýýýr :